Oplodnění a těhotenství
Průběh oplodnění a těhotenství
Vážení návštěvníci. Od konce srpna 2011 jsou tyto stránky přesunuty na novou adresu - http://www.genetika-biologie.cz/. Veškeré texty a materiály naleznete nyní na nové doméně. Tyto stránky - genetika.wz.cz - zůstanou nadále funkční, ale nebudou již dále rozšiřovány, opravovány a doplňovány; veškeré novinky a úpravy budou již jen na nových stránkách Genetika - Biologie. Doufám, že se Vám budou líbit ;-)
Pohlavní spojení
Nový lidský jedinec vzniká z oplozeného vajíčka. Vajíčko je ženská pohlavní buňka a oplodnit ji může pouze mužská pohlavní buňka - spermie. Jelikož k procesu oplození vajíčka dochází v těle ženy, musí být vyvinutý mechanismus k transportu mužské pohlavní buňky do těla ženy.
Tímto mechanismem je pohlavní spojení (koitus) které umožňují mužský (penis) a ženský (vagina) kopulační orgán, které jsou vzájemně komplementární. Během sexuálního vzrušení (které je navozeno drážděním erotegeních zón, nebo třeba vizuálními podněty či jen erotickými představami) dochází u muže k erekci penisu a u ženy ke zvlhčení (lubrikaci) vaginální sliznice. Erekce je nervově (parasympatikem) řízený proces, během kterého je zvýšen krevní přítok do topořivých těles penisu a zároveň je omezen odtok krve. Celý orgán se tak napřímí a zvětší jak na délku, tak v průměru. U ženy dochází k podobnému procesu u poštěváčku a předsíňových topořivých těles.
Během kopulace potom dochází ke stupňování sexuálního dráždění, které je u muže vyvrcholeno ejakulací (doprovázené orgasmem). Ejakulace je nervově (sympatikem) řízený proces, při kterém je nejprve svalovými stahy chámovodu ejakulát dopraven do prostatické části močové trubice (tato fáze se označuje jako emise), odkud je teprve kontrakcemi svalů dna pánevního vypuzen ven z těla (vlastní ejakulace).
U žen nemusí být každý sexuální styk zakončen orgasmem, který u ženy není k oplodnění nutný. Pokud je přítomen, bývá spojen s kontrakcemi pánevního svalstva a dělohy.
Sexuální vzrušení po styku vymizí rychleji u muže, pomaleji u ženy
Oplození vajíčka
Do klenby poševní je při ejakulaci dopraveno průměrně 2-6ml ejakulátu, který obsahuje i přes 600 miliónů spermií. K oplození vajíčka je nutná pouze jedna spermie; přesto musí ejakulát obsahovat alespoň nad 20 miliónů spermií na 1 ml ejakulátu, jinak je pravděpodobnost oplození vajíčka velmi malá. Ejakulát reaguje zásaditě, což alespoň částečně kompenzuje kyselé prostředí, které je normálně ve vagině (a které spermie negativně ovlivňuje). Spermie jsou pohyblivé buňky s bičíkem a svého cíle - vajíčka - musí dosáhnout samy. Nejčastějším místem oplození vajíčka je ampulární část vejcovodu. Ovšem je nutné si uvědomit, že vajíčko lze oplodnit pouze do 12 hodin po ovulaci. Spermie naopak jsou schopné v těle ženy přežít a vajíčko oplodnit zhruba po dva dny.
Během cesty k vajíčku prochází spermie tzv. kapacitací, při které se "odjišťují" proteolytické enzymatické prostředky spermie, které jsou nutné v tzv. akrosomální reakci, kdy se spermie pomocí těchto proteolytických enzymů "provrtává" skrze buňky obklopující vajíčko.
Jakmile první spermie pronikne do vajíčka, dojde k tzv. zonální reakci, kdy se změní vlastnosti obalu vajíčka a další spermie tak již dovnitř nemohou proniknout.
Vajíčko, do kterého pronikla spermie dokončí druhé meiotické dělení a posléze duplikuje svůj genetický materiál. Tento genetický materiál ženské gamety tvoří ženské prvojádro.
Spermie ztrácí veškerou cytoplazmu a organely (mitochondrie spermie se nestanou součástí vajíčka, proto veškeré mitochondrie a tím pádem i mitochondriální DNA dostává potomek pouze po matce) mimo svého jádra. DNA spermie se rovněž zdvojí a vytvoří mužské prvojádro.
Pokud si to zrekapitulujeme - tak každá gameta (spermie i vajíčko) je haploidní, tj. má přesně polovinu genetického materiálu. Po oplození vajíčka spermií je dosaženo standardního množství genetického materiálu (dvě sady - diploidní buňka). Pokud ovšem spermie i vajíčko při vzniku prvojader svou DNA zdvojí, potom je v oplozeném vajíčku dvojnásobné množství genetické informace, stejně jako v každé buňce před mitózou. A to je právě to, na co se oplozené vajíčko, tedy zygota chystá. Dojde ke vzniku dělícího vřeténka a zdvojené chromosomy mužského i ženského prvojádra jsou rozděleny a zygota se tak poprvé dělí na dvě dceřiné buňky, které již mají standardní - diploidní množství genetické informace; polovinu ze spermie (od otce) a polovinu z vajíčka (od matky).
Začátek těhotenství
Oplozené vajíčko se ještě ve vejcovodu začíná rýhovat. Buňky vzniklé dělením zygoty se jmenují blastomery. Budoucí zárodek prochází stádiem moruly, kdy je tvořen jednolitou masou buněk. Následuje stádium blastocysty, kdy se v mase buněk objevuje dutina. Právě v tomto stádiu (asi 5. - 6. den po oplození) dochází k implantaci zárodku do děložní sliznice. Děložní sliznice je zrovna v sekreční fázi menstruačního cyklu, existují zde tedy nejpřijatelnější podmínky pro výživu a další vývoj zárodku.
Dále dochází k zanořování zárodku hlouběji do děložní sliznice, až je nakonec celý překryt. Začíná se vyvíjet placenta (3. týden), a to jak z mateřských buněk (buňky decidua basalis), tak z buněk plodu (buňky chorion frondosum).
Funkce placenty
Placenta je pro vyvíjející se plod životně důležitým orgánem. Spojení s placentou pomocí pupečníku zajišťuje plodu přívod živin a kyslíku a odsun nepotřebných látek a zplodin metabolizmu.
Vyvinutá placenta má tvar koláče a dělí se na několik podobných oblastí. Z mateřské strany se do placenty otevírají děložní tepny a tepénky, které přivádí na živiny bohatou okysličenou krev. Ze strany plodu jsou četné vychlípeniny (placentární klky), ve kterých probíhají artérie a vény s krví plodu (placenta je spojena s plodem pomocí 2 pupečníkových tepen a 1 pupečníkové žíly, které vedou v pupeční šňůře). Důležité je, že obě řečiště jsou od sebe oddělena a že nedochází k mísení mateřské krve a krve plodu (výměna živin a kyslíku tak probíhá difůzí nebo jinými transportními mechanizmy v placentě). Rovněž si je třeba uvědomit, že pupeční žíla obsahuje (vede z placenty) okysličenou krev, zatímco pupečníkové tepny (vedou do placenty) obsahují krev odkysličenou.
Přes placentu procházejí určitá léčiva, protilátky typu IgG a určité patogeny (Toxoplasma gondii, virus zarděnek, některé další viry apod.).
Kromě transportní funkce má placenty významnou funkci syntetickou, metabolickou a endokrinní. Endokrinní funkce zahrnuje především tvorbu lidského choriového gonadotropinu (hCG), který udržuje funkci žlutého tělíska a jeho produkci progesteronu. Dále produkuje hlavní ženské pohlavní hormony, tj. estrogeny a progesteron a několik dalších hormonů (například hCS - lidský choriový somatomamotropin).
Porod
Těhotenství trvá v průměru 40. týdnů (9 měsíců). Během porodu opouští plod tělo matky, následně odchází i placenta a plodové obaly. Během vypuzovacích svalových kontrakcí se silně uplatňuje vliv oxytocinu.
- 1. doba porodní (otevírací) trvá několik hodin (u prvorodiček je tato doba delší než u žen, které rodí již po několikáté). Bolestivé kontrakce se stupňují a hrdlo děložní se otevírá.
- 2. doba porodní (vypuzovací) trvá až hodinu u prvorodiček, u žen rodících po již po několikáté je mnohem kratší. Začíná úplným roztažením hrdla děložního a končí vypuzením dítěte ven.
- 3. doba porodní trvá většinou okolo čtvrt hodiny. Během této doby dojde k vypuzení placenty a plodových obalů.
- Následuje zotavování dělohy a děložní sliznice. Může docházet k mírnému krvácení, které by mělo za fyziologických podmínek rychle ustat. Organismus ženy regeneruje dalších 4 - 6 týdnů (šestinedělí).