Genetika - Základy genetiky, dědičnosti a evoluce
Sekce
Kapitoly v sekci
Viz také
Volby
Odkazy

Gate2Biotech

Vrozené vady

Pohlaví a pohlavní orgány člověka

Úvodní stránka > Zrození člověka > Pohlaví a pohlavní orgány člověka > 

Rozmnožování člověka

Vážení návštěvníci. Od konce srpna 2011 jsou tyto stránky přesunuty na novou adresu - http://www.genetika-biologie.cz/. Veškeré texty a materiály naleznete nyní na nové doméně. Tyto stránky - genetika.wz.cz - zůstanou nadále funkční, ale nebudou již dále rozšiřovány, opravovány a doplňovány; veškeré novinky a úpravy budou již jen na nových stránkách Genetika - Biologie. Doufám, že se Vám budou líbit ;-)

Živé organismy se rozmnožují pohlavně a nepohlavně. Člověk se jako ostatní vyšší obratlovci rozmnožuje pohlavně. Člověk patří mezi gonochoristy, tedy druhy, u kterých je pohlaví odděleno - u jednoho jedince je přítomen pouze jeden typ pohlavních orgánů. Samčí pohlavní orgány jsou přítomny u mužů; samičí pohlavní orgány jsou přítomny u žen. Pro vznik nového lidského organismu je zapotřebí mužské pohlavní buňky (spermie) a ženské pohlavní buňky (vajíčka), které v procesu oplození splynou a vytvoří zygotu, ze které se vyvine nový lidský jedinec. Proces oplození a prenatální vývoj probíhají v těle ženy.

Pohlavní orgány ženy

Pohlavní orgány ženy dělíme na vnitřní a zevní:

Ženské vnitřní pohlavní orgány (organa genitalia feminina interna)

Vaječníky (ovaria)
Vaječník je vlastní párovou pohlavní žlázou ženy. Má oploštělý tvar a velikost okolo 4-5 cm. Vaječníky jsou uloženy v pánevní dutině ženy, zavěšeny na dvojitém listu pobřišnice (mesovariu). Na povrchu vaječníku nacházíme tzv. zárodečný epitel (jednovrstevný kubický; nemá nic společného se "zárodečnou" funkcí vaječníku) a pod ním vrstvu z tuhého vaziva (tunica albuginea ovarii). Dále nacházíme kůru (cortex ovarii), ve které se nacházejí folikuly v různém stupni vývoje a úplně ve středu orgánu je dřeň (medulla ovarii) s pletení krevních i mízních cév, nervů a snopců hladké svaloviny.
Hlavní funkce vaječníků jsou tvorba vajíček - tedy pohlavních buněk (gamet) a syntéza ženských pohlavních hormonů (estrogeny, progesteron).
Vejcovody (tubae uterinae)
Vejcovod je párová nálevkovitá trubice z hladké svaloviny, která zajišťují transport vajíčka po ovulaci směrem k děloze. Podobně jako vaječníky jsou i vejcovody fixovány pomocí pobřišnicové duplikatury (mesosalpinxu) Břišní ústí vejcovodu (ostium abdominale tubae uterinae) je širší a má roztřepený okraj - zachycuje uvolněné vajíčko po ovulaci; umí se "přicucnout" k vaječníku a nasát vajíčko dovnitř. Děložní ústí vejcovodu (ostium uterinum tubae uterinae) je úzké vyústění vejcovodu do rohu děložního. Vnitřek vejcovodu je vystlán sliznicí, která vybíhá v četné řasy a tvoří tak hustý labyrint.
K oplození vajíčka spermií dochází zpravidla v ampulární části vejcovodu. Při zánětech vejcovodu může dojít k zneprůchodnění slizničního labyrintu, což často způsobí neprůchodnost vejcovodu pro vajíčko; spermie jsou však mnohem menší než vajíčko a pokud jej dosáhnou a oplodní, začne se toto vyvíjet ve vejcovodu a vzniká mimoděložní těhotenství.
Děloha (uterus)
Děloha je nepárový dutý orgán hruškovitého tvaru. Rozeznáváme na ní tělo (corpus uteri), úžinu děložní (isthmus uteri) a hrdlo děložní (cervix uteri). Do dutiny děložní (cavitas uteri) ústí shora do dvou rohů děložních vejcovody. Vespod v oblasti děložního hrdla ústí děloha do pochvy; zaoblený úsek, který vyčnívá do pochvy označujeme jako děložní čípek (portio vaginalis cervicis).
Na stavbě děložní stěny se podílejí 3 vrstvy:
Endometrium - Děložní sliznice s jednovrstevným cylindrickým epitelem a četnými žlázkami. Nasedá na podslizniční vazivo. Na sliznici probíhají cyklické změny vzhledem k fázím menstruačního cyklu.
Myometrium - Svalová vrstva je tvořena několika vrstvami různě uspořádané hladké svaloviny. Je nejtlustší vrstvou stěny děložní. Během těhotenství dokáží hladké svalové buňky svoji délku až zdesetinásobit. Svalovina se během porodu kontrahuje a vypuzuje plod; uplatňují se přitom i hormonální vlivy (oxytocin).
Perimetrium - Tenká vazivová vrstvička s pobřišnicí, která pokrývá dělohu.
Děloha je ve své pozici v pánvi fixována pomocí podpůrného aparátu - parametria, což jsou různé vazivové provazce, spojující dělohu s dalšími útvary v pánvi. Na fixaci se podílejí i svaly dna pánevního (zdvihač dna pánevního - m. levator ani) a svaly hráze (mm. perinei).
V děložní sliznici se za fyziologických podmínek uchytí oplozené vajíčko (přesněji - již blastocysta); v děloze probíhá prenatální vývoj lidského jedince až do doby porodu.
Pochva (vagina)
Vagina je nepárová trubice, sloužící jako ženský kopulační orgán. Na horním konci přechází skrze čípek děložní do dělohy, na dolním konci ústí jako štěrbina poševní do předsíně poševní (viz níže - ženské zevní pohlavní orgány) na povrch těla. Pochva je okolo 9cm dlouhá a až 3cm široká. Je vystlána sliznicí s mnohovrstevným dlaždicovým epitelem; při sexuálních podnětech se sliznice zvlhčuje vodnatým sekretem.
Těsně před vyústěním pochvy do předsíně poševní nacházíme panenskou blánu (hymen), což je slizniční řasa variabilního rozsahu. Během první soulože se panenská blána natrhává (deflorace), definitivně jsou zbytky panenské blány rozrušeny při prvním porodu.

Ženské zevní pohlavní orgány (organa genitalia feminina externa)

Předsíň a štěrbina poševní (vestibulum et ostium vaginae)
Předsíň poševní je vkleslina mezi malými stydkými pysky, do které ústí štěrbinou poševní pochva. Před ústím pochvy je vyústění močové trubice (ostium urethrae externum).
Velké stydké pysky (labia majora pudendi)
Velký stydký pysk je tvořený vazivem s tukovou tkání a vrstvičkou hladké svaloviny. Je krytý kůží, která je na zevní straně silně pigmentována a pokryta tuhými chlupy.
Malé stydké pysky (labia minora pudendi)
Malý stydký pysk je tenká řasa, která je za normálních okolností zcela kryta velkým stydkým pyskem (jedna ze známek donošeného plodu).
Velké a malé vestibulární žlázy (glandulae vestibulares majores et minores)
Dvě větší párové a řada menších nepárových žlázek, vyúsťujících na různých místech do předsíně poševní.
Předsíňová topořivá tělesa (bulbi vestibuli)
Předsíňová topořivá tělesa jsou uložena v páru v hloubce pod malými stydkými pysky. Vpředu mají tělesa nepárové spojení. Díky bohatému prokrvení dochází při sexuálních podnětech k jejich zduření, vyloženě topořivou funkci tělesa nemají.
Poštěváček (clitoris)
Poštěváček je topořivé těleso, stavbou velmi podobné penisu muže. Stejně jako penis má i poštěváček žalud (glans clitoridis), bohaté cévní a nervové zásobení a erektilní (topořivou) tkáň, která způsobuje ztopoření (erekci) orgánu při sexuálním vzrušení (stejným mechanismem jako probíhá ztopoření u muže - viz dále).

Pohlavní orgány muže

Také pohlavní orgány muže rozdělujeme na vnitřní a zevní:

Mužské vnitřní pohlavní orgány (organa genitalia masculina interna)

Varlata (testes)
Varle je mužská párová pohlavní žláza. Má lehce větší velikost a hmotnost než vaječník. Jeho funkcí je tvorba spermií a syntéza mužských pohlavních hormonů (testosteron). Na povrchu varlete je vrstva z tuhého vaziva (tunica albuginea testis), uvnitř je prostor vazivem rozdělen na malé lalůčky, kterými prochází řada stočených kanálků, kde probíhá vlastní tvorba spermií. Kanálky se spojují do větších kanálů, které vyúsťují do nadvarlete - viz níže.
Varlata se zakládají během vývoje jedince v dutině břišní, odkud teprve potom sestupují do šourku, kde jsou definitivně uložena. Stav, kdy jsou varlata nesestouplá, označujeme jako kryptorchismus.
Nadvarlata (epididymides)
Nadvarle je protáhlý párový orgán umístěný "nad varletem". Po jeho délce můžeme rozlišit 3 části, označované jako hlava, tělo a ocas nadvarlete (caput, corpus et cauda epididymidis). Do nadvarlete přicházejí spermie z varlete, aby zde dozrály a získaly schopnost pohybu. Pokud nejsou nahromaděné spermie odvedeny do chámovodu (viz níže) při ejakulaci, po určité době se rozpadnou a resorbují.
Chámovody (ductus deferentes)
Chámovod je párová svalová trubice navazující na koncovou část (ohon) nadvarlete. Odvádí spermie z šourku skrze tříselný kanál (canalis inguinalis) do dutiny břišní, kde ústí do močové trubice (viz níže). Až do průchodu tříselným kanálem běží spolu s chámovodem nervy, cévy (krevní i mízní) a svalová tkáň (musculus cremaster) v útvaru zvaném provazec semenný (funiculus spermaticus).
Měchýřkové žlázy (glandulae vesiculosae)
Měchýřkové žlázy jsou párové žlázy umístěné za prostatou na zadní straně močového měchýře (ústí do chámovodů, těsně před jejich vyústěním do močové trubice). Tvoří alkalický sekret bohatý na bílkoviny a fruktosu (objemově se podílí zhruba na 1/2 až 3/4 celkového objemu ejakulátu!), který se mísí se sekretem nadvarlete se spermiemi. Tímto smísením vzniklou substanci již označujeme jako ejakulát.
Předstojná žláza (prostata)
Nepárová předstojná žláza je uložena těsně pod močovým měchýřem. Předstojnou žlázou prochází močová trubice (urethra), do které ještě v těle žlázy vyúsťují oba chámovody. Vlastní žlázky jsou umístěny v robustním svalově-vazivovém těle orgánu. Prostata obohacuje ejakulát o několik dalších látek (sekret předstojné žlázy tvoří asi 1/4 objemu ejakulátu).
Močová trubice (urethra masculina)
Na rozdíl od ženy, slouží močová trubice (respektive její část od vyústění chámovodů) u muže jako pohlavní cesta. Močová trubice začíná na spodku močového měchýře, prochází prostatou, skrze svalovinu dna pánevního a zanořuje se do nepárového topořivého tělesa penisu, na jehož konci ústí (viz níže).

Mužské zevní pohlavní orgány (organa genitalia masculina externa)

Pyj (penis)
Pyj neboli penis je mužský kopulační orgán. Prochází jím močová trubice, která je vývodnou trubicí pohlavních i močových cest. Rozměry penisu mají velkou individuální variabilitu; uvádí se délka 10-12cm u ochablého a 14-18cm u ztopořeného penisu.
Na stavbě penisu se podílejí 3 topořivá tělesa, cévy, nervy a močová trubice; celý orgán je krytý tenkou kůží na řídkém a pohyblivém podkožním vazivu. Topořivá tělesa - horní je párové, dolní je nepárové (v něm probíhá močová trubice) jsou tvořena houbovitou erektilní tkání. Při sexuálních podnětech dojde vlivem parasympatiku k zaplnění této tkáně krví - dochází k erekci - penis se vzpřimuje a prodlužuje. Na konci je penis cylindrovitě rozšířený v útvar zvaný žalud (glans penis), který kryje volná kožní řasa - předkožka (preputium).
Šourek (scrotum)
Šourek je nepárový kožní vak, zavěšený v oblasti pod sponou stydkou. Funkcí šourku je dosáhnout optimální teploty pro tvorbu spermií (pod 35 °C). Kůže je silně pigmentována a vybavena tuhými chlupy. Pod kůží je vrstvička hladké svaloviny, která se může kontrahovat a přitáhnout tak šourek směrem k tělu (zvýšení teploty při zajišťování termoregulace). Uvnitř je prostor šourku rozdělen vazivovou přepážkou na dvě části - v každé části se nachází jedno varle.

Určení pohlaví u člověka

U člověka je pohlaví jedince jednoznačně určeno již momentem oplození vajíčka spermií. Rozhodující je přitom kombinace pohlavních chromosomů v zygotě. Jelikož žena má genotyp XX, může vajíčko nést pouze chromosom X. Naopak muž má genotyp XY - spermie tedy může s 50% pravděpodobností nést heterochromosom Y i heterochromosom X. O pohlaví budoucího jedince tak rozhoduje spermie.

Navzdory očekávání - není poměr narozených chlapcům ku narozeným dívkám 1:1 - nýbrž chlapců se rodí o trochu více - statistiky uvádějí zhruba poměr 1,08 : 1,00 ve prospěch chlapců.

Při rozhodování o tom, zda se v embryu začnou zakládat mužské či ženské pohlavní orgány, hraje hlavní roli chromosom Y a to hlavně na něm lokalizovaný gen SRY (Sex region of chromosome Y). Přítomnost tohoto genu jednoznačně spouští kaskádu dějů, která zapříčiní vývoj zatím nediferencovaných pohlavních žláz ve varlata, která začnou produkovat testosteron (produkují jej Leydigovy buňky varlete) a ten zajistí správný (mužský) vývoj zevních pohlavních orgánů.

Zároveň je důležitá funkce Sertoliho buněk varlete, které produkují AMH - antiMüllerovský hormon (zvaný též MIH - Müller inhibiční hormon), které způsobí zánik paramezonefrických (Müllerových) vývodů, ze kterých se u ženy vyvíjí vejcovody, děloha a horní část vaginy. Naopak mezonefrické (Wolfovy) vývody dávají u mužského pohlaví za vznik chámovodu a měchýřkovým žlázám, zatímco u ženského pohlaví zanikají.

Pokud nebudeme uvažovat některé vzácné případy translokace SRY genu, potom nám Y chromosom jednoznačně určuje mužské pohlaví. Mužský fenotyp se nám tak vyvíjí u jedinců s Klinefelterovým syndromem (47, XXY), ačkoli tito jedinci mají X chromosom přítomen dvakrát. Naopak u jedinců s Turnerovým syndromem (45, X) se vyvíjí fenotyp ženský - díky nepřítomnosti Y chromosomu.

Obrázky k tématu

Doporučuji obrázky z Grayovy anatomie, které jsou na internetu volně k dispozici. Na adrese - http://www.bartleby.com/107/indextn28.html - najdete náhledy obrázků, po kliknutí na náhled se obrázek zvětší.

Prohlášení o přístupnosti |  Ochrana dat |  Mapa webu |  Statistiky |  RSS novinky
Genetika Created by Azrael © (copyright) 2003 - 2011